Už dlouho bydlím u své kočky

11. března 2014 v 19:05 | Necroparanoia |  Výkřiky do prázdna
Vlastně ani nevím, proč chci psát o svém mazlíčkovi. Asi proto, že po depresivním ranním výlevu mám potřebu říct světu, že ještě žiju a že jsem v pořádku. Neležím nikde v tratolišti krve a moje kosti nehlodá vlčák.
Trochu to i s tím souvisí, protože z mojí depresivní nálady mi částečně pomohla i Ťapka.



Našla jsem ji, když jsem se vracela jednoho listopadového (možná prosincového) podvečera. Byla malá, zmrzlá a kulhala na jednu nožku. Proto jsme jí překřtili na Ťapku.
Když jsem jí vzala do náruče, začala okamžitě vrnět. Zamilovala jsem se do ní na první pohled a zmohla jsem se jen na ono dětské "Mami, necháme se jí?"
A tak byla naše. Tehdy jsem se zabydlovala v novém a člověka to svádí pořídít si do nového bytu taky čtvero tlapek (případně osmero, nebo zvířátko bez tlapek, ale za mě čtvero).
Po vpuštění do bytu se nejdřív schovala pod gauč. Ale ne nadlouho. Za chvíli se nechala uplatit miskou mléka a vylezla ven. A v tu chvíli bylo jasné, kdo je pánem situace a bytu. Začala si upravovat nás i okolí k obrazu svému.
Dnes už je to velká kočičí slečna s ještě větším sebevědomím. Připadá mi, že majitelem bytu je ona a já jsem tady pro její pohodlí. Zrovna když píšu tenhle text, sedí za notebookem a nakukuje sem, aby provedla korekturu, případnou cenzuru. (Teď si teda sedla před, aby měla absolutní kontrolu)
Dodnes mě nepřestává vyváděd z údivu její hravost. Je schopná vyskakovat metr do vzduchu, viset na čemkoli, běhat za sebemenší maličkostí, fascinovaně hledět na jakýkoli pohyb. Když se pohybuju po bytě, naprosto přesně ví, kdy nemám nic na nohou, aby mi mohla vyskočit po chodidle.
Takhle se chová běžně. Ale jakmile přijede On - Obludka moje milovaná, Ťapka se okamžitě mění. Z režimu "zákeřnost" přepíná na režim "roztomilost" Kulí očíčka, culí se jako blázen, prostě dělá vše, aby se předvedla jako hodná kočička. Pro něj by si nechala i ocásek amputovat. Sladce vrní, mazlí se až skoro mám chuť žárlit. Jakmile už míra její mazlivosti vůči němu překročí únosnou mez, rozhoduji nekompromisně: "A ven!" A milá Ťapka jde za dveře. Ne však na dlouho. Jak to jednou popsal H.: Člověk by ji nejradši nakopl a pak hned šel udobřit.
Umí být však i zábavná, třeba když spí v květináči, skáče proti zdi, na Vánoce se přejí rumových koulí a naráží do nábytku, přičemž ráno má solidní kocovinu.
Stejně jsem ráda, že jí máme, že tu nejsem sama ve dnech kdy je H. školou povinný a já taky, ve dnech kdy potřebuju společnost někoho, kdo nemluví. Někdy je její mňau milejší, než tisíc slov od ostatních. Tedy s výjimkou H. Ten může říkat tisíce slov a stejně se mi to neomrzí. Může i mňoukat.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 best-bitches best-bitches | Web | 12. března 2014 v 8:57 | Reagovat

Nádherný článek!

2 Ika Ika | Web | 17. března 2014 v 21:35 | Reagovat

Jeeej kočička :3 XD. Moc pěkná kočička. Má štěstí, že jsi jí našla zrovna ty.

3 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 17. března 2014 v 22:09 | Reagovat

[1]:Děkuji :)

[2]: Díky :)

4 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 20. března 2014 v 20:51 | Reagovat

Já nemám kočičku, ale pět pejsků, ale výsledek je úplně stejný, my bydlíme u nich a né oni u nás. :-)

5 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 20. března 2014 v 20:54 | Reagovat

[4]: to je vždycky tak :D

6 Květoslav Květoslav | 10. ledna 2017 v 19:32 | Reagovat

...já mám rád pejsky na česneku. 8-)

7 Necroparanoia Necroparanoia | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 20:50 | Reagovat

[6]: Já ráda pejsky za plotem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama