Jak jsem dneska málem dostala malou srdeční příhodu

13. června 2014 v 13:47 | Necroparanoia |  Výkřiky do prázdna
Malé vyprávění o zákeřném chování domácích zvířat.

Když jsem přišla ze školy domů, kočka mě jako vždy čekala u dveří a mňoukala. Dělá to každý den a vždy mě musí náležitě uvítat. Je to totiž kočka společenská, člověka milující.
Po náležitém uvítání jsem se věnovala odpolednímu kafi a těšila se na odpolední čokoládu. Rozhlížela jsem se po bytě a přemýšlela, co budu ještě muset všechno uklidit, než přijede moje drahá polovička. No, čekalo mě toho docela dost a tak jsem se rozhodla dát se do toho. Teda ne že by se mi chtělo, ale už to fakt bylo potřeba.
Chvíli jsem si pochvalovala, jak je kočka hodná, že se mi do ničeho neplete a neválí se po tom, co chci zrovna uklízet, protožr to obyčejně dělá. Ale pak mě přepadla myšlenka, jako blesk z čistého nebe. Kde je sakra kočka?! Místo úklidu jsem se dala do hledání kočky.
Hledala jsem po celém bytě, volala, nahlížela do koutů, skříní a jejích obvyklých skrýší, ale ona nikde. Hledám v kuchyni, v koupelně pod vanou, v obýváku pod stolem, v pokoji za gaučem. Jako by se slehla zem.
Pak mi docvakne, že je otevřený okno a že ta mrcha zase vypadla. Vykláním se z okna, rozhlížím se a volám. Pak jsem se rozhodla, že si dám kousek čokolády na uklidnění a poběžím dolů jí hledat, ikdyž moc šancí na nalezení jsem jí nedávala. Mohla vypadnout kdykoliv v rozmezí asi půl hodiny a zaběhnout se celkem kamkoliv. Rezignovaně jsem setřela slzy a rozbalila čokoládu.
Ale příhoda má dobrej konec a rozuzlení. Jakmile jsem rozdělala čokoládu, kočka vylítla ze skříně, vlastně ani nevím odkud. Celou dobu tam spala a rozbalování něčeho k jídlu jí neomylně probudilo.
A teď tu sedím uprostřed neuklizenýho bytu, kterej jsem uklidit nestihla, kočku v náručí a střídavě jí objímám a nadávám, že je mrcha, co se neumí ozvat na jméno. Asi za chvíli je tu Honza a já mu můžu říct "Sice je tu bordel, jako v tanku, ale máme Ťapku."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jano Jano | Web | 13. června 2014 v 14:04 | Reagovat

Veď to je hlavné... :-D

2 mujmaly-tajnysvet mujmaly-tajnysvet | Web | 13. června 2014 v 16:16 | Reagovat

dobře ,že se našla=)

3 Luci Luci | E-mail | Web | 14. června 2014 v 10:42 | Reagovat

happy end :) kočky to dělají rády no... jednou jsme hledali kočku skoro hodinu a našli jsme ji na skříni ;)

4 Miss No Strong Miss No Strong | E-mail | Web | 17. června 2014 v 17:58 | Reagovat

Stalo se mi úplně to samé :D Kočka hodinu v čudu, na jméno se neozývala a nakonec vylezla ze skříně, kde za sebou neopomněla nechat neskutečný čurbes... a začala se mi otírat o nohy a dožadovat se pozornosti. Ještě že je máme :D
Btw - jsem ráda, že jsi ráda, že se nacházíš v mých oblíbených odkazech :D

5 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 18. června 2014 v 17:33 | Reagovat

[1]: jojo :D

[2]: jo :D už jsem jí skoro oplakala :D

[3]: a zrovna včera jsme jí hledali znova, tentokrát tři hodiny :D

[4]: já jsem ráda, že jsi ráda, že jsem ráda... :D jo a čurbes mi tu nechává pravidelně :D

6 Sarah Delwans Sarah Delwans | Web | 18. června 2014 v 18:24 | Reagovat

Skvělé, že se našla. Nám se stranili dva psi... Jeden z nich to nepřežil, druhý ano, ale táta ho pořádně seřval... :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama