Esemeskový ticho

27. července 2014 v 23:59 | Necroparanoia
Dneska to bude celkem pubertální holčičí problém, ano i my tvrdý holky je máme.

Určitě to znáte. Napíšete svýmu drahýmu SMS. Jen tak, aby mu udělala radost. A pak... Pak mám víc možností. Třeba položit někam mobil a jít si po svých. Nebo to neřešit a vědět, že kdyby náhodou byla odpověď, mobil cvakne. Ale pak je tu třetí možnost, kterou z nezámých důvodů upřednostňuju já. Sedět u telefonu hodiny a hodiny a brát si ho i na záchod, protože co kdyby napsal zrovna v těch pěti minutách, co jsem na záchodě.
Moc dobře si vzpomínám, když mi bylo čtrnáct a v bravíčku se řešilo, jak nás holky strašně štve, když nám ti naši playboyové neodepisujou. (Takhle to tam bylo napsaný, tak nekamenujte mě.)
Tehdy jsem se jim smála a říkala si, jak na tom nebohým klukovi můžou tak strašně viset a že to toho kluka musí asi pěkně srát, když holka vyžaduje odpověď na každou SMS. Říkala jsem si, že to nikdy nebudu takhle hrotit, protože tudy přece cesta nevede.
Ale teď každých pět minut odemykám mobil a civim na něj, ikdyž vím, že kdyby přišla SMS, telefon zazvoní a vepředu bude svítit takový malý zelený světýlko. Jo, jenomže moje rozumná část mozku to tý zamilovaný nevysvětlí. Je na to chudinka moc malá.
Dokonce jsem dospěla do stádia, kdy si zapínám tichej režim, tak pět minut počkám a doufám, že pak už tam ta SMS bude. Kdybych neměla nehty už dávno okousaný, okoušu si je teď do půlky.
Ještě ke všemu je bouřka a já se cejtim tak přeromantičtěle.
V tomhle jsme asi všechny holky stejný. Nejsme stíhačky, jen jsme zamilovaný. Tak.

Při psaní tohohle článku jsem se podívala na mobil asi sedmkrát. Hrůza. Takhle to dál nejde. Kdybych nebyla moc líná zvednout se z postele, odnesu mobil někam daleko, abych byla líná se na něj chodit koukat.
Klid. Óóóóómmmm. Střídavě dýchat. Lehnout si a nemyslet na nic. Myslet na uklidňující věci. Pískot delfínů. A tak dál, takový ty meditační kecy...
Tak sakra mobile, zazvoň! Ty hloupá věcičko, páchající jen zlo. Koukám tu na tebe jak idiot a jestli je to pravda s tím, že mobil vyzařuje nějaký mikrovlny nebo co, tak už musím bejt pečená.
Ty hloupej signále, proč najednou vypadáváš, když nemáš?! Určitě už mi tu zprávu dávno poslal, ale tys jí nepřijal, protože blbne signál.
Zkusila jsem vypnout a zapnout. Nic.
AAAAHHH! Zazvonil! Ale měli byste vidět můj výraz, když jsem zjistila že to byl jen novej mail, z bloglovin.

No. Uklidním se a půjdu spát, třeba zázračně dorazí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 28. července 2014 v 16:58 | Reagovat

Jo, jasně, všichni maj kecy o hysterkách a já nevim co, jenže já jenom chci, aby se se mnou jednalo s určitym respektem, což myslim, že je dost velký opodstatnění toho, jak moc mě dokáže nasrat, když mi někdo neodepisuje. A když se eště jedná o chlapa nedejbože když mi na tom chlapovi záleží, tak mam kastrovací choutky... A jo! A je to opodstatněný! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama