Duben 2015

Kdo je vlastně ta nemožná?

29. dubna 2015 v 18:33 | Necroparanoia
Po dlouhý době to bude motivační článek, skoro jak z krásný. Omluvte prosím moje pokroucený myšlení, mám 38°C.

Čekárny u doktora jako semeniště bacilů i divných lidí

27. dubna 2015 v 18:21 | Necroparanoia |  Výkřiky do prázdna
A já tam musela vytrpět nekonečných třicet minut.

Básnické novotvary v běžném životě

23. dubna 2015 v 23:22 | Necroparanoia |  Výkřiky do prázdna

Jako vždycky volám na svojí kočku a najednou se zarazim. Jmenuje se Ťapka, ale už dávno jí tak neříkáme. Je taková zvláštní lidská přirozenost měnit si často používaná slova za zkomoleniny. Dělám to taky a někdy mi to přijde až nepochopitelný.
A tak si přečtěte, jak se s Ťapky stala Pap.
Když k nám přišla, pojmenovali jsme jí Ťapka, protože napadala ja jednu tlapku, ale evoluce jejího jména ještě zdaleka není u konce.
Někde jsem četla, že kočkám se dobře poslouchají jména končící na dlouhý í a tak je to Ťapí. Z čehož vznikla odvozenina Ťap. I to už je pěkně divný. Pak jí někdo upgradoval na Pap, Papinu, Papíka a jiné odvozeniny. To už je z hlediska češtiny pěkně perverzní vývoj slova.
Spoustu novotvarů slýchám i kolem sebe. Třeba za výraz "cíčko" ve smyslu "cigareta" bych rovnou bez odpuštění stavěla ke zdi a střílela. Nevím proč, ale hrozně mě to vytáčí. Připadá mi to tak trapně přemodernělý a nechutný zároveň, v podstatě to úplně vystihuje podstatu cigarety.
Pak mě taky neuvěřitelně serou žoviální zdrobněliny, například už jsem párkrát slyšela že kdosi "čekuje fejsbuček" místo aby kontroloval facebook. Věta "to jsi pěkně trapňoučká píčička" už vám vyvstane na jazyku tak nějak sama.
Ona moderní doba tak nějak nutí člověka měnit slova, popřípadě zapomínat zastaralá. Ale chtělo by to trochu s citem.

Během napsání článku byl zabit jeden pavouk. Spustil se na mě odněkud a drze mi koukal přes rameno, co píšu. Tak ho odhodím a to pavoučí hebedo si to jako nic vykračuje po dece směrem ke mě. No, pro milovníky pavouků to utnu a napíšu jen že kočka byla pohotovější a vypadala vtipně, když jí čouhaly z tlamičky ty dlouhý nožky.



Nezbývá už jen dodat, že někdy se jí zapletou její vlastní nožičky a taky že k pavoukům volí i zeleninovou přílohu v podobě šťavnatý petrželky.

Už jsem rok mezi blogery

20. dubna 2015 v 5:30 | Necroparanoia |  Výkřiky do prázdna
A jeden měsíc. První článek vyšel v březnu minulého roku. Vlastně dva měsíce, blog jako takový byl založen v únoru.

Myslete sami!

14. dubna 2015 v 20:29 | Necroparanoia |  Výkřiky do prázdna
Zapřemýšlela jsem se nad tím, jestli všechno kolem nás není propaganda.

Lhostejnost dneška

12. dubna 2015 v 23:46 | Necroparanoia |  Výkřiky do prázdna
Dneska budu psát zase o dětech. Nemám v plánu nikoho očerňovat, jen si chci postěžovat.