Kdo je bez viny, ať první hodí kamenem

2. srpna 2016 v 10:40 | Necroparanoia |  Výkřiky do prázdna
Takové malé zamyšlení o tom, proč se nikomu nesvěřovat.


Proč se vlastně uchylujeme k psaní, když je nám nejhůř? Proč nemáme potřebu vypisovat svoje veselí a radost? Říká se, že papír všechno snese, tak proč je hoden jen trápení a slz a ne radosti a smíchu?
Radost a smích je nakažlivá, je to pocit, který s námi chce každý sdílet a my ho chceme sdílet s každým. Čím víc se nás raduje z našeho štěstí, tím víc ho chceme šířit. Ale smutek s nikým nesdílíme s jednoho prostého důvodu. Lidé nechtějí smutek, nepotřebují ho. Nemají zájem o náš smutek, zatěžuje je. Obtěžuje všechny kolem, vždyť sami víte, že když vám není do smíchu, tak každý vám říká ať zvednete koutky a usmějete se. Nezajímá je, co vám je. Chtějí jen radost a štěstí.
A tady přichází papír, němý společník. Vyslechne všechno co máme na srdci, neřekne nám ať vidíme všechno pozitivně, protože ví že to nedokážeme. Později, ale teď ne.
Snese všechno, i to že jsme špatní. Vyslechne všechny naše chyby a neřekne nám "to já bych nikdy neudělal!" nebo "jsi zlá a sobecká!". Jen tiše mlčí a mezi linkami a modrým inkoustem se bělá vzkaz "Příště už to uděláš líp! Věřím ti!", protože to je to co chceme slyšet.
K papíru se uchylujeme, když nestojíme o soudy které jsme si nad sebou už dávno vynesli a osočení, která už dávno víme. Nechceme znovu slyšet, jací jsme a co jsme mohli udělat líp. Ve chvíli, kdy se uchylujeme k papíru, chceme jen pochopení.
Lidem nedokážeme popsat tak detailně svoje pocity jako na papír. A i kdyby ano, tak budou soudit podle sebe. Místo aby nám pomohli, tak budou celou situaci přirovnávat k sobě a tiše masírovat sami sebe v přesvědčení, že oni jsou ti, kteří by něco takového neudělali.
Když se svěřím kamarádce s tím, že jsem zase jednala sobecky a zle, tak mě možná poplácá po rameni a řekne že to je dobrý, ale stejně bude v tichosti ráda, že je lepší.
Papír není ospravedlnění činů, které ospravedlnit nejdou. Papír je vlastně doznání takové jaké je, bez příkras a snah o vylepšení sebe samé. Přijme všechny pocity bez reakcí, snese všechno. Bude jen mlčet a poslouchat jak píšeme, bude dychtivě očekávat každé další slovo a i přesto nevynese soud.
Protože papír ví, že kdo je bez viny, ať první hodí kamenem. A i přes to, že papír je bez viny, tak ten první kámen nehodí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 3. srpna 2016 v 12:28 | Reagovat

Pěkné

2 Necroparanoia Necroparanoia | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 23:15 | Reagovat

[1]: Děkuji.

3 Vigidonské království Vigidonské království | Web | 15. srpna 2016 v 15:59 | Reagovat

Pěkně napsáno. To je vlastně  důvod, proč si píšu i  já. Člověk se vypíše ze svého trápení, aniž by mi někdo něco radil, vyčítal a nebo skákal do řeči. Člověk si tak utřídí myšlenky.

4 raritynews raritynews | Web | 19. srpna 2016 v 15:20 | Reagovat

Souhlas. Trefný článek..

5 Murka Murka | E-mail | Web | 24. srpna 2016 v 17:19 | Reagovat

Souhlasím, papír snese hodně a za nic nekritizuje.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama