Pokousal, tedy je vinen

21. září 2016 v 11:24 | Necroparanoia |  Výkřiky do prázdna
Dostal se ke mě tento článek na serveru novinky.cz a vlastně mi tak trochu hraje do karet, protože článek na toto téma jsem chtěla napsat už dlouho.


Edit krátce po vydání článku - nebyla jsem si jistá slovem "vinni" a počtem en v něm, proto jsem změnila nadpis článku na jednotné číslo: Pokousal, je vinen. Nicméně blog.cz nějak odmítá tuto změnu registrovat, tak snad naskočí později a za případnou chybu se omlouvám. U maturity z češtiny už se mi to takhle okecávat nebude.

Že nemám moc ráda psy, že jsem spíše kočkařka, to každý můj čtenář ví. A včera mě opět napadl cizí pes, jen tak bez varování. Stává se mi to poměrně často, jako kdybych jim nějak smrděla. Možná že cítil kočky, kdo ví.
Pejskaři začnou dupat nožičkou a snažit se házet vinnu na mě, ale já obrátím proti nim. Říká se, že pes je velmi inteligentní, pejskaři tvrdí, že je na stejné úrovni jako člověk. Pak tedy pojďme soudit tohoto psa stejně jako člověka.
Žádný člověk nemá právo na ulici mě napadnout jenom proto, že jsem se mu z nějakého důvodu nelíbila. Nikdo mě nemůže zmlátit, protože jsem byla cítit kočkami, který mám doma. Nikdo mě nemůže praštit, protože jsem se mu podívala do očí, jak některé pejskařky už na mě zkoušely argumentovat. Jenže mě teď momentálně nezajímají kynologické poučky, mě zajímá bezpečnost na ulicích, moje a případně i jiných lidí. Nedovedu si představit, že by se na mém místě ocitlo malé dítě. Nemělo by šanci utéct, pes by ho jedním kousnutím do nohy srazil na zem a nechci ani vidět co by se dělo pak.

Ten pes vypadal úplně jako zombie pes. Měl podlité oči krví, lysiny v srsti a tak prapodivně se klátil, odborníci případně doplní, co mu mohl být, protože nemám tušení. Možná byl jen starý, možná měl vzteklinu nebo kdovíco jiného. Každopádně měla jsem pocit, že kdyby mě kousnul, tak by mi shnila noha až k… no nechme toho.

Utíkala jsem asi sto metrů a když od našeho domu přicházela mamka, tak pes jako zázrakem přestal. Vždycky na mě útočí, když jsem sama a když jdu s někým, tak utečou. Jestli tohle není viditelně cílené zlo, tak už nevím co. Kdyby měl v plánu se bránit, před něčím, co jsem údajně udělala, tak se přece brání i když jdu s přítelem, například.

Na psech nemám ráda právě tyto dva kontrasty, naprostou lásku ke svému pánovi v kombinaci se schopností k takové krutosti. A ano, cíleně vyhledávat mou osobu, děsit jí k smrti a napadat naprosto vědomě mi přijde jako krutost.
Takže jsem došla na základě s vlastní zkušeností k názoru, že utrácet takové psy je správné. Jsou vinni, protože kdyby nebyli, já bych mohla argumentovat, že kdybych někoho zabila, tak za to může moje máma, protože mě špatně vychovala.

Na druhou stranu si myslím, že výchovou psa se dá udělat hodně. Vykreslila jsem se jako zlá a nepřející všem psům, ale vlastně to není úplně tak, že bych nenáviděla všechny psy. Nenávidím jich většinu a jen některým se povede si mě získat. Čest těmto výjimkám, musí to být superpsi. Znám i pár moc hodných psů, z kterých mi jeden přirostl k srdci, jako by byl můj vlastní. Měli jsme psy, kterých jsem se nikdy nebála. Ale pořád jsou to jen zvířata, jednají pudově. Moje kočky jsou taky jen zvířata a jednají pudově. Když udělám něco, co kočce vadí, tak zasyčí.
Z vlastních zkušeností s dlouhodobým chovem koček, vymazlených i těch z ulice, jsem si naprosto jistá, že kočka se každou situaci bude snažit vyřešit poněkud mírověji, než pes. Kočka škrábe a kouše jen v opravdu vypjatých situacích, tedy pokud jí přímo nějak znehybňuji, tahám za končetiny, snažím se jí vyčistit uši, dát koupel proti blechám a podobných situacích.

Když se cizí kočce nelíbíte, tak uteče. Kočka se vlastně skoro všechno snaží řešit varovným zasyčením, speciálním postojem, aby se udělala větší a když vás to nezastraší a neutečete, tak uteče ona. Moje kočka na mě syčí často, ale škrábanců mám pomálu. Kočky mají drápy výhradně k lezení a stabilitě, zbraň je až druhotná funkce. Dokonce ani kocouři při namlouvacích šarvátkách nepoužívají drápy tolik, jak by si někdo mohl myslet. Nejdříve se snaží jeden druhého zastrašit oním "nafouknutým postojem", když jeden neuteče, tak se navzájem snaží dostat do pozice, kdy ten druhý leží přitisknut k zemi tím prvním a vrchní je vítěz. Ale o tom v nějakém odbornějším kočičím článku.
Samozřejmě že když mě moje kočka škrábne, tak je vinna a je po kočíčím způsobu potrestána, ale na škrábnutí od kočky nikdy nemusely malé děti umírat.

Vlastně se svojí kočkou můžu dělat co chci, protože vím že mě nejdřív varuje. Muchlám jí v náruči, přenáším z místa na místo, pokládám jí vedle sebe a zase si jí beru na klín, když si sedám. Sundavám jí podle potřeby z nábytku a nemám strach z napadení. Kdežto na psa se někdy bojím i podívat, abych se náhodou nepodívala blbě.

V budoucnu bych ráda měla psa.Ráda bych se této fobie zbavila, takže by pro mě bylo vhodné nějaké nekonfliktní plemeno a hlavně s PP, protože to mi zajistí i hrubý náčrt povahy. Kříženci z množek jsou křížení jen na vzhled, s povahou se tam asi nikdo nedlabe. Také náš pes bude větší, nebude to žádný ňuňan, protože na ňuňáňí mám kočky. Náš pes bude aktivnízahradní pes s dostatkem pohybu a aktivit. Bude mít svůj zateplený kotec a bez výjimky nesmí do postele.

Ale stejně vedou kočky, protože jediné co mi u nich hrozí je škrábanec, častěji však hluboká ignorace.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 22. září 2016 v 17:19 | Reagovat

Výchova je naprosto zásadní. A na ulici jedině tak, aby byl majitel schopný okamžitě zasáhnout. Tedy žádný "ale on přiběhne hned, jak ho zavolám", ale vodítko. A k tomu náhubek, pokud má někdo potíže i s tím vodítkem nebo psa citlivého na podněty. A co se týče toulajících se "ničích" nemocných psů... utratit je nejbezpečnější řešení, pokud se někdo nerozhodne se ho ujmout. Psi určitě můžou být fajn, ale pokud je někdo nezvládne, nedá se nic jiného dělat, psa do basy nebo ústavu kvůli chování nebezpečnému společnosti jaksi zavřít nejde. Třeba naši sousedi, měli prostě nezvládnutého, nevychovaného psa, který útočil a dělal problémy pokaždé, když se dostal na zahradu a zůstal tam bez dozoru. Měli totiž nízký plot, který přeskočil během vteřiny. No a nedávno ho srazilo auto, když zase lítal po silnici. Reakce okolí? "No konečně...". A to i těch, co měli doma vlastní psy, protože byl prostě nevychovanej a vůči všem krom majitelů nebezpečnej.

2 Executor Executor | E-mail | Web | 21. listopadu 2016 v 17:37 | Reagovat

Konečne sa niekto díva na vec podobne ako ja! Proti veľmi pokojným psom a tým, ktorí sú vycvičení a počuvajú, nemám nič. Lenže chovatelia svoje psy väčšinou nedávajú na výcvik a ignorujú ich debilné správanie namierené proti iným ľuďom. Raz keď som šiel po poli, ma jeden pes obehol a mohol ma pohrýzť, no hryznutie našťastie iba naznačil. Odvtedy ak vidím, že ma pes chce obísť, okamžite sa otočím, aby mu to nevyšlo. Inokedy som zase po dosť otravnom psovi zvrieskol aby vypadol a fungovalo to vynikajúco, až na majiteľku, ktorá s tým nebola spokojná. Tá istá 3,14ča, ktorá si ho predtým mohla zavolať k sebe a prinútiť k poslušnosti, ale neurobila nič, chce vyčítať niečo mne?!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama