Výkřiky do prázdna

Když si uvědomím, že je jaro...

27. března 2014 v 20:42 | Necroparanoia
... a s ním i jarní úklid, nejradši bych tu nechala zimu. Ale když to jaro je tak lákavé. A tak vzhůru do jarního úklidu.

O víkendu je vždy hnusně...

23. března 2014 v 18:50 | Necroparanoia
...aneb už jsem opravdu rozčílena.

Zabíjím čas a myslím, že na to jdu správně

20. března 2014 v 0:18 | Necroparanoia
Jak už jsem psala tady, když jsem přes týden bez něho, tak jen tak přežívám. Ale jsem člověk přizpůsobivý a můj až po uši zamilovaný mozek si našel obraný mechanismus. Zabíjení času.

Pocit souznění

16. března 2014 v 23:05 | Necroparanoia
Právě jsem dostala takový pocit, že s někým jsem jako jedna duše. Takový pocit, že bez něj jsem jen zombík, co vegetuje do dalšího setkání.

Taky vás sere Alza.cz?

13. března 2014 v 22:06 | Necroparanoia
Televizi používám většinou jako zvukovou kulisu. Píšu si se svým panem Dokonalým, brouzdám po netu a televize vesele beží, aby rozháněla ohlušující ticho. Ale co mě dovede vytočit, jsou otravný reklamy, mezi kterýma poslední dobou vede Alza.cz.

Už dlouho bydlím u své kočky

11. března 2014 v 19:05 | Necroparanoia
Vlastně ani nevím, proč chci psát o svém mazlíčkovi. Asi proto, že po depresivním ranním výlevu mám potřebu říct světu, že ještě žiju a že jsem v pořádku. Neležím nikde v tratolišti krve a moje kosti nehlodá vlčák.
Trochu to i s tím souvisí, protože z mojí depresivní nálady mi částečně pomohla i Ťapka.

Ohlušující ticho

10. března 2014 v 16:28 | Necroparanoia
Znáte takový ten pocit, když je někde tak ticho až to bolí?
V našem bytě je tenhle pocit celkem často. Když jsem tu sama, připadám si, že je to jeskyně někde hluboko pod povrchem.
 
 

Reklama

Rubriky